Připadají vám špionážní filmy plné temných záporáků a plánů na ovládnutí světa často přitažené za vlasy? Tak si buďte jistí, že skutečnost může být ještě daleko neuvěřitelnější. Třeba proti obchodní úmluvě mezi Evropskou unií a Spojenými státy jsou hollywoodské velkofilmy jen slabým čajíčkem.

Začalo to nenápadně. V létě roku 2014 začali evropští a američtí představitelé vyjednávat o společné Transatlantické obchodní a investiční úmluvě (TTIP), která má odstranit vzájemné překážky obchodu na obou březích Atlantiku. Na první pohled zněl celý projekt sluníčkově. Úmluva bude jen otázkou technických usnadnění, slibovali vyjednavači. Například díky ní dojde ke sjednocení barvy blinkrů u aut, aby se v továrnách nemusely provozovat dvě výrobní linky zvlášť pro americký a zvlášť pro evropský trh. Proti podobným opatřením by asi nikdo neřekl ani ň. Ulehčila by život výrobcům i zákazníkům.

Bageta napuštěná jedem

Jenže sliby chyby. TTIP není zdaleka jen o technických řešeních. Ve skutečnosti jde o největší obchodní úmluvu všech dob, která se přímo dotkne života každého z nás. Ovlivní přibližně 900 milionů Evropanů a Američanů a zasáhne polovinu světové ekonomiky. V sázce je přitom ochrana přírody a zemědělství, bezpečnost potravin a chemikálií nebo spotřebitelská a pracovní práva.

Například Evropa je ve světě uznávaná pro svou péči o zdraví a kvalitu potravin. V tom jsme špička. V Americe naopak nemají problém prodávat vyloženě jedovaté jídlo. Ještě nedávno jste si tam mohli v Subwayi koupit bagetu, do které se přidávala pro pružnost pečiva stejná přísada jako do matrací na cvičení jógy (dobrou chuť!). Najednou se zkrátka ukázalo, že TTIP už dávno není jen o sjednocování barvy blinkrů u aut. Pes byl zakopán někde jinde.

Agenti v utajení přichází na scénu

Jestli je TTIP šancí, tak hlavně pro korporace – velké nadnárodní podniky. Právě ony měly od začátku skoro výhradní přístup k vyjednávání úmluvy. Celých 93 % přípravných setkání k TTIP proběhlo pouze se zástupci velkého byznysu. Dodnes ale nikdo neví, o čem se vlastně jednalo, protože setkání se konala za zavřenými dveřmi bez přístupu veřejnosti a novinářů. V tomhle případě si nejde nevybavit přísloví „co je šeptem, to je s čertem“.

Novodobí tajní agenti ve službách obchodních zájmů dnes nepotřebují supermoderní výbavu ani fyzičku Jamese Bonda a znalost bojových umění. Často jim stačí jen padnoucí oblek, známosti na dobrých místech a vliv. Ve svých kufřících pak nemají výbušniny, ale stohy dokumentů. V důsledku však mohou napáchat ještě dalekosáhlejší škody. Musíme si uvědomit, že tito lidé nebojují za lepší svět, ale pouze za ty, kteří je platí. Rozhodně ne za zájmy běžných lidí. Těžko se dá věřit tomu, že by agent vyslaný továrnou na chemikálie prosazoval zdravou přírodní kosmetiku nebo zemědělství. To by nedávalo smysl.

Děkujeme, že kouříte

Úplní mistři ve sledování sobeckých zájmů jsou cigaretové společnosti. Ty se vůbec nestydí působit proti veřejnosti. Prostě jen chtějí prodat co nejvíce cigaret bez ohledu na zdravotní potíže, které jejich koření vyvolává, a ekologické problémy spojené s jejich výrobou. Když se tedy australská a uruguayská vláda rozhodly proti kouření aktivně bojovat (ne jen kecat), jedna z největších společností na výrobu cigaret Phillip Morris ihned vrátila úder a využila k tomu právě podobní obchodní úmluvu, jako je TTIP. Na jejím základě zažalovala oba státy za poškozování svých investic a trvala na náhradě utrpěné škody, což byla samozřejmě astronomická částka. Není divné, aby měl výrobce cigaret takovou moc?

A usvědčit takovou firmu z nefér jednání není nijak snadné. Když si organizace Corporate Europe Observatory vyžádala podrobnosti kolem působení vyjednavačů z tabákového byznysu ve vyjednávání TTIP, obdržela jako odpověď dokument, ve kterém se dalo přečíst pouze 5 % textu, zbytek byl proškrtán černou fixou. Naprostá většina informací zůstala v utajení. Proč nesmíme vědět, co takové firmy chtějí v TTIP prosadit?

Nejstřeženější místo v Evropském parlamentu

Problém s přístupem k informacím se týká celé úmluvy TTIP. Zná jen pár vyvolených, odborná veřejnost nebo zástupci neziskových organizací nemají šanci si v textech úmluvy počíst. Leda že by něco uniklo, což se naštěstí stává… Jen tak máme možnost alespoň v náznaku tušit, co se ve skutečnosti děje, a mít příležitost proti tomu bojovat.

Texty úmluvy se fyzicky nacházejí v Evropském parlamentu. Střeží se stejně pečlivě, jako kdyby tady byly skladovány jaderné hlavice. Do místnosti mohou vstoupit pouze europoslanci nebo europoslankyně. U vchodu musí odevzdat všechna záznamová zařízení a dovnitř mohou vstoupit pouze pod slibem mlčenlivosti. V místnosti pak najdou jen stohy papíru popsané těžkou právničtinou, které běžný smrtelník bez opory v dalších informačních zdrojích nerozumí. Dostat se k TTIP a bez dalších informačních zdrojů pochopit její obsah je tak trochu mission impossible.

Tyto tajnosti kritizuje mimo jiné evropská ochránkyně občanských práv Emily O’Reillyová. Nedávno přilil olej do ohně také známý server WikiLeaks, který se proslavil zveřejňováním utajovaných materiálů. Nabídl 100 000 Euro komukoli, kdo dokáže zajistit důležité informace o vyjednávání TTIP. Takže kdybyste potřebovali dobře placenou brigádu.

Čas skoncovat s tajnostmi

Proti hrozbám obchodní úmluvy TTIP se v petici vyslovilo už bezmála tři miliony evropských občanů. Krom toho se k ní vyjadřují s obavami také významné osobnosti všech různých oborů a zaměření. Mezi nejvýznamnější kritiky úmluvy patří držitel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. Podle něj by nám v budoucnu mohly díky podobným úmluvám jako TTIP velké společnosti diktovat, jak máme žít, a zároveň upozorňuje na problém světové nerovnosti, kterou by mohly obchodní úmluvy ještě zesílit.

Podle organizace Oxfam totiž bude už příští rok vlastnit jedno procento lidí víc majetku než zbylých devadesát devět procent. Už teď vlastní osmdesát procent nejbohatších lidí světa dohromady víc než polovina nejchudších obyvatel planety. Tyto okolnosti v záměrech obchodní úmluvy TTIP vůbec nezrcadlí, místo toho je navržena tak, aby bohatí ještě více bohatli a chudí ještě víc chudli.

Ticho po pěšině

Vyjednavači stále dokola opakují, že kritici úmluvy všemu dostatečně nerozumí, že jsou zaujatí nebo zmanipulovaní. Když se téměř třicítka českých vědců a vědkyň podepsala pod výzvu, která vyžadovala respektování zájmů veřejnosti v rámci vyjednávání TTIP, dostala se jim odpověď, že obsah úmluvy nechápou a nemají dostatek informací, aby pochopili. Vzhledem k tomu, že informace o úmluvě TTIP zatajují sami vyjednavači, se vše točí v začarovaném kruhu: Nerozumíte, protože máte málo informací, ale ty vám nemůžeme dát, protože jsou tajné. Čili buďte zticha.

Pro média je téma obchodní úmluvy TTIP natolik složité nebo nepřitažlivé, že se do něj nikomu příliš nechce. U komerčních médií by člověk snad ještě zamhouřil kolo. Ale když se své úlohy hlídacího psa vzdávají i veřejnoprávní média jako Česká televize nebo Český rozhlas, je to špatně. V takové situaci je pak těžké na rizika úmluvy století upozorňovat, když většina lidí ani netuší, že něco jako TTIP vůbec existuje.

Dá se vyhrát i proti přesile

Ale pozor, upozorňovat na rizika a hrozby supertajné úmluvy nemusí být předem prohraný boj. Vzpomínáte na maskované odpůrce protipirátské úmluvy ACTA? Jejich nesouhlas podložený věcnými argumenty proti chystané internetové cenzuře měl takový vliv, že v Evropském parlamentu ACTA nakonec neschválili. To je důkaz, že i velké věci jde změnit. Hlavní je vyhledávat vlastní nezávislé informace a ozvat se, když máme pocit, že se kolem nás děje něco nekalého. Jen tak si uchráníme naši svobodu a kvality života.