Situaci v Indonésii neustále bedlivě sledujeme a monitorujeme. Současně se snažíme odhalit hlavní viníky současné katastrofy a rovněž ukázat cesty, jak se neuvěřitelně rozsáhlým požárům, které vznikají kvůli lidské činnosti, v blízké budoucnosti zcela vyhnout.
Joko Widodo zasahuje
Na konci října se indonéský prezident Joko Widodo pokusil vyřešit jednu z klíčových příčin současných katastrofických požárů v jeho zemi – vydal instrukce k ukončení dalšího průmyslového využívání rašelinišť a existujících koncesí.
Indonéská ministryně životního prostředí a lesnictví následně nařídila společnostem, aby zablokovaly kanály odvodňující rašeliniště. Zákazala také přeměnu spálených rašelinišť na plantáže – místo toho měla být zrevitalizována. Viceprezident Jusuf Kalla pak oznámil ambiciózní pětiletý program na obnovu pralesů a rašelinišť.
Protichůdná stanoviska a názory
Nicméně ne všechna ministerstva s prezidentovou vizi ochranou rašelinišť souhlasí.
Několik dní poté, co Ministerstvo životního prostředí a lesnictví nařídilo, aby byla vypálená rašeliniště revitalizována (a ne přeměněna na plantáže), ministr zemědělství oznámil novinářům, že doufá v otevření dalších 100 000 hektarů rašelinišť pro další průmyslový rozvoj.
„Žádáme, aby ta rašeliniště, která vyhořela v požárech, byla přeměněna na plantáže,“ oznámil.
Prezidentovo letošní rozhodnutí zakázat jakoukoliv další hospodářskou činnost na rašeliništích není první pokus, který udělal ve snaze udržet zemědělský sektor na uzdě.
V květnu roku 2011 bylo vyhlášeno moratorium na udělování nových povolenek k využívání koncesí v oblastech primárních lesů a rašelinišť. Indonéská vláda opakovaně cituje moratorium jako hlavní způsob snahy o řešení odlesňování.
Moratorium existuje, ale není dodržováno
Toto moratorium je však společnostmi i místními vládními úředníky porušováno. Analýza Greenpeace ukazuje, že téměř pětina lesů, které byly totálně zdevastovány mezi léty 2011 a 2013, se odehrála v oblastech, které mají být chráněny.
Prezidentův plán na ochranu pralesů a rašelinišť je tak podrýván vládní politikou, zákony, regulacemi a kroky některých ministrů. Navzdory moratoriu je 15 milionů hektarů lesa stále Ministerstvem životního prostředí a lesnictví řazeno do kategorie vhodných pro přeměnu na plantáže – většinou na Kalimantanu a Papui.
Vrásky na čele vyrábí ekologům takzvaný 2014 Plantation Act. Ten po vlastnících koncesí vyžaduje, aby na jejich koncesi do šesti let vykáceli a využili veškerou půdu vhodnou pro osázení k zemědělským činnostem.
V případě, že půda zůstane průmyslově nevyužitá, společnosti čelí sankcím (pokutám či ztrátě obchodní licence). Půda může být dokonce vrácena zpět pod kontrolu státu a může být udělena jinému developerovi.
Výrobci a obchodníci jsou pod tlakem státu
Smlouva „2014 Plantation Act“ tak de facto omezuje všechny snahy soukromého sektoru o zvýšení environmentálních a sociálních standardů produkce palmového oleje. Vybraní ministři dokonce považují snahy obchodníků žádajících ukončení odlesňování (a obzvlášť pak kroky signatářů Indonesia Palm Oil Pledge (IPOP)), za konání proti národnímu zájmu.
Zemědělské společnosti a obchodníci s palmovým olejem sdružení v IPOP jsou pod tlakem vlády, která je nutí, aby zrušili nebo odložili zavádění politiky nulového odlesňování. Některým členům IPOP prý místní úředníci hrozili ztrátou koncesních práv nad zalesněnými oblastmi, které se rozhodli chránit.
„Jestli se vám to nelíbí, nemáme s tím problém,” měla uvést mluvčí indonéského ministerstva financí. „Přijde jiná firma a ta půdu osází.“
Na vině není jen vláda
Ačkoliv indonéská vláda nese velký díl viny za zhoršování krize v indonéských lesích, současná situace by nevznikla bez průmyslových společností. Konkrétně jde o velké nadnárodní korporace, které dominují papírenskému a palmoolejnému průmyslu – od obchodníků až po zpracovatele a maloobchodníky.
Výsadba palmy olejné byla hlavní příčinou odlesňování mezi léty 2011 – 2013.
Středobodem současné krize je nedostatek transparentnosti, která zásadně znesnadňuje obchodníkům zajišťování toho, že jejich dodavatelé dodržují politiku nulového odlesňování.
Vláda navíc odmítá odtajnit veřejně přístupné mapy plantážních koncesí, navzdory závazku větší otevřenosti a slibům, že pokročí s takzvanou iniciativou Jedné mapy (One Map). Organizace Greenpeace proto v součanosti spolu se specializovanými právníky podniká řadu kroků k tomu, aby byly tyto informace zveřejněny.
Žádost o zveřejnění map tu už byla
Před dvěmi lety sdružení RSPO pro udržitelný palmový olej přijalo rozhodnutí vyžadujících od všech členů, aby poskytli mapy svých koncesí. Do dneška to splnilo jen několik firem a RSPO přestalo tyto mapy zveřejňovat.
Ministerstvo zemědělství navíc indonéským producentům palmového oleje s členstvím v RSPO zakázalo zveřejňovat informace o koncesích.
Jak ukazuje vyšetřování Greenpeace, některé společnosti zásobující globální trh, stále ničí deštné pralesy, odvodňují rašeliniště, ohrožují četné živočišné druhy včetně otangutanů a vytvářejí vhodné podmínky pro vznik požárů pralesů a rašelinišť.
Organizací Greenpeace konfrontované společnosti
Přinášíme vybrané důkazy o spojení některých členů RSPO s porušováním indonéského pralesního moratoria, s odlesňováním, destrukcí rašelinišť a požáry.
Bumitama Agri Ltd
Bumitama Agri Ltd se sídlem v Singapuru obhospodařuje 153 000 hektarů plantáží (k roku 2014) v drtivé většině na Kalimantanu. Společnost je z 31 % vlastněna firmou IOI, se kterou vlastní společný podnik na Západním Kalimantanu (PT BSS, viz níže).
K roku 2015 Bumitama zásobovala Wilmar International a Golden Agri-Resources (GAR) – v roce 2011 Bumitama těmto dvěma společnostem prodávala 82 % svého surového palmového oleje.
Terénní vyšetřování a nedávná mapová analýza Greenpeace odhalily, že v druhé polovině roku 2015 na této koncesi docházelo ke kácení pralesů a ničení rašelinišť. Navzdory politice udržitelnosti ze srpna roku 2015 a zákazu kácení HCV (High conservation value) a HCS (High Carbon Stock) lesů a rašelinišť, společnost po konfrontaci ze strany Greenpeace přiznala, že v HCS oblasti skutečně kácela – prý v reakci na tlak místních komunit.
IOI Group
IOI Group je malajsijský konglomerát s různými zájmy, ale se silným zaměřeným na palmoolejný byznys. PT Bumi Sawit Sejahtera (PT BSS) je společný podnik mezi IOI (67 %) a společností Bumitama (28 %).
Její koncese s palmovými plantážemi pokrývá 10 067 hektarů. Mezi zákazníky IOI jsou potravinářští giganti jako například Mondelez, Mars nebo Unilever.
Navzdory veřejným závazkům nulového odlesňování naše vyšetřování na koncesi PT BSS odhalila významné odlesňování a hospodářský rozvoj na rašeliništích, což vedlo k destrukci HCV i HCS oblastí – jak kácením pro výstavbu plantáží, tak vinou požárů. PT BSS je nyní mezi společnostmi, které čelí vládním sankcím za požáry na území jejich koncesí.
Na příkladu kauzy IOI Group je také patrný přetrvávající efekt odlesňování a odvodňování rašelinišť, v jejichž důsledku je půda náchylná ke vzniku požárů i poté, co je veškeré kácení ukončeno. Obnovení původního stavu je proto klíčovou součástí závazků společností k ochraně pralesů a prevenci požárů.
Alas Kusuma Group
Indonéská společnost Alas Kusuma Group sama sebe popisuje jako „jeden z environmentálně nejzodpovědnějších indonéských lesnických podniků zapojený do znovuzalesňování těžených přírodních lesních oblastí“.
Tato společnost vlastní koncese na selektivní těžbu dřeva i na produkci dřevní celulózy a palmového oleje. Není členem RSPO, ale je držitelem FSC certifikátů, které vyžadují, aby firma následovala politiku FSC napříč všemi jejími operacemi.
Výsledky šetření Greenpeace pomocí satelitních snímků i terénního průzkumu ukazují, že již od roku 2011 docházelo ke kácení pralesů, které až do září 2015 vyústilo ve ztrátu 5 300 ha lesa. Oblast je navíc domovem orangutanů. Požáry v červenci 2015 vzniklé na koncesi PT KAS vzplály na území o rozleze více než 1 000 ha.
Vyšetřovatelé Greenpeace v srpnu a září 2015 vyfotografovali bagry připravující půdu k osázení v čerstvě vypálených oblastech. Dokumentované kácení HCV lesa a ničení rašeliniště na koncesi PT KAS je v rozporu s certifikátem FSC vydaného pro společnost Alas Kusuma.
Závěr: Certifikáty nic neřeší
Všechny tři zmíněné společnosti jsou členy předních skupin udělujících certifikaci za udržitelnost, včetně Forest Stewardship Council (FSC) a Kulatého stolu pro udržitelný palmový olej (RSPO).
Greenpeace po FSC i RSPO žádá, aby tato zjištění prověřily a odebraly těmto společnostem certifikáty a členství, pokud zjistí, že ničily pralesy a rašeliniště a podílely se na současné krizi s požáry.
Greenpeace rovněž žádá indonéskou vládu, aby zajistila, že budou vyhořelá území pralesů a rašelinišť, na které byly vydány koncese, zrevitalizována do svého přirozeného stavu. Výše zmíněné společnosti i nadále dodávají palmový olej na globální trh, a to navzdory nedávným důkazům pokračující destrukce pralesů a rašelinišť na jejich koncesích.
Je tak očividné, že obchodníci s komoditami a jejich zákazníci nedodržují politiku nulového odlesňování. Ti, kdo nakupují problematické komodity, by měli po svých dodavatelích vyžadovat mapy jejich koncesí, a s jejich pomocí ověřovat jejich činnost.
Greenpeace žádá po mezinárodních společnostech, aby jednaly rychle a rozhodně a prostřednictvím zákazu odlesňování usilovaly o uzavření trhu pro firmy, které používají k výdělku destruktivní praktiky.