Západočeská montážní firma Herrmann Vojovice loni očekávala dobrý rok. Pak jí ale na začátku léta ze dne na den odešli do Německa tři svářeči.

Pro malou společnost to málem znamenalo krach. “Najít náhradu bylo skoro nemožné. Nepomohla nám inzerce, úřad práce ani agentury,” vypráví manažerka firmy Eva Hubačová.

Její příběh ilustruje to, že odliv českých pracovníků do zahraničí po letech znovu sílí. Podle odhadu Úřadu práce ČR pracovalo v roce 2014 v zahraničí přes 110 tisíc Čechů. Loni pak jen do Německa a Rakouska, což jsou dohromady nejvytíženější destinace, odešlo v součtu dalších osm tisíc lidí. To je skoro o pětinu více než rok předtím.

Pro tuzemské firmy, kterým už nyní chybí tisíce kvalifikovaných zaměstnanců, je to další problém.

Vůbec nejhůře jsou na tom logicky zaměstnavatelé z oblastí blízkých hranicím s Německem a Rakouskem. Na rozdíl od předchozího exodu navíc neodcházejí doktoři a inženýři. Většina lidí, kteří míří za hranice, jsou místo toho absolventi učilišť, středních odborných škol a řemeslníci, tedy ti, kteří českým zaměstnavatelům chybí v současnosti nejvíce.

Češi a práce v zahraničí

40 % k sousedům

V roce 2014 pracovalo podle kvalifikovaného odhadu Úřadu práce ČR v zahraničí 110 394 Čechů. Z toho 44 495 (40 procent) jich odešlo za prací do Německa a Rakouska.

Přes 37 tisíc pracovalo ve Velké Británii.

Souhrnné údaje za loňský rok zatím nejsou k dispozici, podle odhadů ale počet Čechů pracujících za hranicemi loni rostl rychleji než v předchozích letech.

Rekordní počty v Německu

Počet českých zaměstnanců v Německu loni podle tamních úřadů vzrostl na 37 969, což bylo meziročně skoro o 20 procent více.

Zhruba třetinu z toho tvořili takzvaní pendleři neboli lidé, kteří za hranice kvůli práci denně dojíždějí.

Šlo o největší nárůst od roku 2011, kdy země Čechům otevřela svůj pracovní trh. Více pracovníků než v předchozích letech odešlo i do Rakouska.

Dělníci a sestřičky

Nejvíce Čechů pracuje v zahraničí ve výrobě, službách, jako odborní pracovníci nebo pomocné síly.

Motivace odcházejících je jednoduchá: jen pár kilometrů od českých hranic dostanou za hodinu práce i čtyřnásobek toho co v Česku. Například Německo před rokem zavedlo plošnou minimální mzdu 8,5 eura (230 korun) za hodinu práce. Pro srovnání: v Česku je to od lednového zvýšení necelých 59 korun.

“Německým firmám se navíc daří, a tak hledají nové pracovníky. Výsledkem je sílící boom v odchodu lidí za hranice,” podotýká Stanislav Kříž z Hospodářské komory. To potvrzuje i Jana Kutílková, česká pracovnice úřadu práce v bavorském Selbu.

“Oslovuje nás spousta německých firem, abychom jim sehnali zaměstnance z České republiky. Německých technických pracovníků už je totiž na trhu minimum a čeští dělníci tady mají dobrou pověst,” dodává.

Sama je důkazem toho, jak se německé úřady snaží svým podnikům vyjít vstříc. Pracuje jako kontaktní osoba v kanceláři pro zahraniční zájemce o práci. Podobných poboček vzniklo v Bavorsku podél českých hranic v uplynulých letech hned pět, ve všech registrují rekordní počet zájemců o práci z Česka.

Nejsou to ale jen vyšší platy, co táhne české pracovníky ven. Podle Kutílkové mají velký vliv i další zaměstnanecké bonusy. V Německu i Rakousku mají všichni zaměstnanci ze zákona nárok na přídavky na děti, v přepočtu skoro pět tisíc korun měsíčně na jednoho potomka. K tomu běžně dostávají proplacené i cestovní náklady nebo delší placenou dovolenou.

Z celého pohraničí jsou odlivem pracovních sil za hranice nejpostiženější zaměstnavatelé z Chebu a okolí, kde je dlouhodobě velmi nízká, tříprocentní nezaměstnanost.

“Tady už není kde brát. Lidé nám utíkají na obě strany: do Prahy i do Bavorska,” stěžuje si Tomáš Peták, prokurista firmy Lukas CZ ze Skalné, z níž loni odešlo za hranice deset zaměstnanců včetně klíčového pracovníka obchodního oddělení.

Společnost kvůli tomu prý tratila přes pět milionů korun.

“Přitom platy se u nás pohybují okolo jednoho tisíce eur a dále rostou. Na Karlovarský kraj je to nadprůměr. Všechno je to ale navázáno na produktivitu práce, v té jsme oproti Německu stále pozadu. Logicky pak máme i nižší platy,” pokračuje Peták.

Stanislav Kříž z Hospodářské komory ale doplňuje, že velká část firem v Česku ani o výrazné zvyšování platů nestojí. Mnoho z nich má zahraniční majitele, kteří zde investovali kvůli nižším nákladům.

Přidávat českým zaměstnancům se jim proto logicky nechce.

Tím ale zároveň vytvářejí malý tlak na ostatní zaměstnavatele, aby lidem nabízeli řádově větší peníze.

Ti, kteří zaměstnancům výrazně přidají, mají přitom s hledáním lidí menší problém. Třeba strojírenská firma Kukal & Uhlíř z Kraslic dělníkům předloni navýšila platy o třetinu na 225 korun na hodinu. “O kvalitní zaměstnance se s Němci pereme stále, ale už je to mnohem lepší. Teď máme plný stav,” říká spolumajitel Jiří Kukal.