Demokratické noviny
Nevěříme, že se vrátíme domů. Boje nikdy neskončí, říkají křesťané, kteří z Iráku utekli do Brna
Categories: General
Křesťanští uprchlíci z Iráku se zabydlují v brněnském hostelu.
Manželé Salim a Sanaa utekli ze severního Iráku před islámskými radikály. Osm měsíců žili v malé kontejnerové buňce v uprchlickém táboře poblíž Irbílu. “Když v zimě pršelo, bylo všude okolo bláto, kapala na nás ze stropu voda. Nedalo se tam vydržet,” popisují v rozhovoru. Přímo z utečeneckého tábora, kde přebývaly stovky rodin iráckých křesťanů, odcestovali do Česka. Jejich odjezd zařídila nadace Generace 21. Spolu s dalšími dvaadvaceti uprchlíky bydlí v brněnském hostelu Eleven, kde absolvují intenzivní kurzy češtiny. Později se přestěhují do bytů.

Žili jste na severu Iráku – ve městě Karákoš, odkud pochází mnoho iráckých křesťanů. Kdy jste odtamtud museli uprchnout?

Salim: Byli jsme nuceni prchat dvakrát. Poprvé to bylo 24. června 2014. Utekli jsme do městečka Enkawa. Pamatuju si to přesně na den.

Sanaa: Tam jsme žili asi měsíc, ale na oblast zaútočili radikálové. Museli jsme utéct, náš domov masivně ostřelovali, jedna z našich příbuzných tehdy zemřela spolu se svými dvěma dětmi. Měli jsme hrozný strach a hned ten den jsme uprchli – chtěli jsme se dostat do nedalekého kláštera, ten byl ale zavřený, nikdo v něm nebyl.

Salim: Nakonec jsme skončili v Irbílu, kde jsme bydleli ve škole spolu s dalšími uprchlíky.

Máte v Iráku rodinu? Žije tam někdo z vašich blízkých?

Salim: Ano, žije tam mnoho našich příbuzných.

Plánují se vydat do Evropy?

Salim: Kdyby se některým naskytla možnost, asi by se také rozhodli Irák opustit…

Sanaa: Ano, ale záleží na tom, jak se bude situace dál vyvíjet.

Mnozí v Evropě tvrdí, že Syřané nebo Iráčané by neměli ze země prchat a proti Islámskému státu a jiným radikálům bojovat. Jak se k tomuto názoru stavíte?

Salim: Není to v podstatě možné. Křesťané nemají zbraně, nikdo nás nepodporuje.

Sanaa: Kdybychom v Iráku zůstali, zemřeli bychom. Nemůžeme se nijak bránit. Téměř nikdo z místních, kromě křesťanů, s námi nemá soucit.

Salim: Daeš (arabský výraz pro teroristickou organizaci Islámský stát, pozn. red.) nevznikl zničehonic. Podle nás s ním většina sunnitských muslimů sympatizuje. A sympatizanti přece nevezmou do ruky zbraně a nepůjdou spolu s křesťany bojovat proti džihádistům.

Ze školy v Irbílu, kde jste byli přechodně ubytovaní, jste se přesunuli do uprchlického tábora na předměstí. Můžete popsat, jak to tam vypadalo?

Sanaa: Byla to plechová kontejnerová obydlí. Podmínky byly hrozné – v zimě byla hrozná zima a v létě horko jako v pekle. Nedalo se tam vydržet.

Kantoři, malířka i učitelka ve školce. Do Česka přiletělo dalších 41 křesťanských uprchlíků z Iráku.

Jak dlouho jste tam přebývali?

Salim: Byli jsme tam od loňského května až do odletu do České republiky, tedy do 18. února. Takže osm měsíců.

Co bylo na životě v uprchlickém táboře nejhorší?

Salim: Když v zimě pršelo, bylo všude okolo bláto, kapala na nás ze stropu voda. V těch strašných podmínkách s námi utíkal i můj otec. Bohužel zemřel, pochovali jsme ho v městečku Enkawa, což je de facto předměstí Irbílu.

Sanaa: Lidé, kteří jsou v uprchlickém táboře, jsou na tom po psychické stránce velice špatně. Nevědí, co se bude dít, žijí ve strachu.

To jsou křesťané, nebo tam žijí i lidé jiného vyznání?

Sanaa: Většina uprchlíků byli křesťané, ale žily tam také asi dvě rodiny jezídů.

Jak jste s jezídy vycházeli?

Salim: Dobře. Neměli jsme spolu problém, jsou jako my – chtějí jen žít v klidu a nebýt pronásledovaní. Tábor se pořád rozrůstá – když jsme odešli sem do Česka, přišly další dvě rodiny. Celkem tam žilo asi 1200 rodin, přesná čísla ale nemáme.

To je ohromné číslo.

Salim: Snad každý v táboře myslí na jediné – aby se odtud dostal do bezpečí. Nikdo tam nechce dál žít.

Sanaa: Sice jsme dostávali základní potraviny a v táboře bylo i malé zdravotní středisko, ale nejhorší je žít v nejistotě. Jak říkal manžel, každý chce odejít. Proto jsme nesmírně vděční, že nás Česká republika přijala a nabídla pomocnou ruku.

Chtěli byste se vrátit zpět do Iráku, až boje ustanou a situace se uklidní?

Sanaa: Nevěříme, že se to někdy stane. Bohužel.

Comments are closed.