Jak je to ve skutečnosti?

Romové nejsou při výpočtu starobních důchodů nijak zvýhodňováni ani znevýhodňováni. Platí pro ně stejná pravidla jako pro všechny klienty českého důchodového systému. Pokud tedy člověk sice dosáhne důchodového věku, ale zároveň nesplňuje podmínku dostatečné délky pojištění, nemá na starobní důchod nárok. Zprávy o tom, že dlouhodobě nezaměstnaným je starobní důchod vyměřován z průměrného platu, jsou zcela nepravdivé.

Podmínky nároku na dávky důchodového pojištění, tedy na starobní, invalidní i pozůstalostní důchody, stejně jako pravidla pro jejich výpočet, stanovuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z jeho hlavních principů je, že pro přiznání důchodu musí lidé získat potřebnou dobu pojištění a v souvislosti se starobním důchodem musí rovněž dosáhnout důchodového věku. Doba pojištění se přitom získává výdělečnou činností, výše samotného důchodu pak zjednodušeně řečeno závisí na tom, jak dlouho a z jak vysokého příjmu je placeno pojistné na důchodové pojištění. Minimální doba pojištění pro získání starobního důchodu při dosažení důchodového věku pojištěnce v roce 2014 činí 30 let. Ostatní relevantní informace jsou uvedeny na stránkách České správy sociálního zabezpečení ZDE.

Každý důchod, tedy i starobní, v českém důchodovém systému se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra je stejná pro všechny druhy důchodů (bez ohledu na délku pojištění a výši výdělků) a v současné době se jedná o 2 340 Kč měsíčně.
Procentní výměra starobního důchodu závisí na délce pojištění a výši příjmů, které měl pojištěnec v tzv. rozhodném období před přiznáním důchodu. Rozhodné období pro důchody přiznávané v roce 2014 jsou roky 1986 až 2013.

Člověk, který nikdy nepracoval, nemá nárok na starobní důchod. Hypoteticky by mohl dostat dávky pomoci v hmotné nouzi, ale záleží už na jeho konkrétní situaci. Základní dávka je životní minimum, ta je pro dospělou samostatně žijící osobu 3400 Kč.