Když se vás někdo na něco zeptá, měli byste odpovědět. Tomu se říká slušnost. Jedna bloggerka Olga Veselá na iDnesu položila ve svém článku „Greenpeace, o co vám jde a kdo vás za to platí?“ hned několik otázek. Začněme těmi, které jsou obsažené už v titulku.

Jde nám hned o několik věcí:

1. Chceme, aby prodlužování životnosti starých uhelných elektráren bylo podobně jako rozšiřování plochy povrchových dolů předmětem celospolečenské diskuze. Není možné, aby si majitel elektrárny Chvaletice přišel na úřad pro razítko a okamžitě ho získal, a to dokonce v rozporu s českou legislativou, protože vůbec nebyl proveden proces EIA (Environmentall Impact Assessment). Chceme, aby se uhelným elektrárnám neprodlužovala životnost automaticky.

2. Chceme seznámit lidi s reálnými zdravotními riziky, které má na svědomí toxický kouř z uhelných elektráren. V současnosti – zvláště po modernizacích a odsíření uhelných elektráren v 90. letech, mívají lidé často pocit, že se tento problém podařilo vyřešit. Přece jen se již obvykle nesetkáváme s kyselými dešti, zničenými lesy v Krušných horách, se žlutou mlhou, černým sněhem či se smogovými prázdninami. Modernizace zredukovaly množství vypouštěných škodlivin zhruba na desetinu. To ovšem stále znamená řádově desítky tisíc tun škodlivin ročně. Nyní máme unikátní příležitost se tohoto znečištění jednou provždy zbavit a měli bychom ji využít.

3. Chceme, aby při rozhodování o budoucnosti uhelných elektráren byly zohledněny jejich zdravotní dopady. Podle studie Neviditelní zabijáci zemře kvůli zplodinám z českých uhelných elektráren předčasně 1686 lidí ročně, na chvaletickou elektrárnu jich připadá 80. Kolik lidí zabije elektrárna po rekonstrukci, přesně nevíme, ale jisté je, že to budou opět řádově desítky lidí každý další rok provozu.

4. Chceme, aby politici, kteří budou mít v dalších letech na starosti osud krajů, jasně odmítli další prodlužování životnosti starých uhelných elektráren, především pak těch, které nepotřebujeme pro pokrytí naší celkové spotřeby elektrické energie a těch, jejichž odpadní teplo není smysluplně využíváno. Mezi takové elektrárny patří například Chvaletice a Počerady.

:. Elektrárna Chvaletice, která podle vyjádření majitele “chrání lidem plíce”

A kdo nás platí za to, abychom mohli v České republice působit a usilovat o odklon od uhelné energetiky a rozvoj čistých obnovitelných zdrojů a zelených pracovních míst? Odpověď je jednoduchá: lidé. Naši dárci. Většinou ti, kteří nějakou částkou přispívají pravidelně. Pokud se chcete stát jedním z nich, není nic jednoduššího. Nepřijímáme žádné dary od vlád, firem či nadací rozdělujících státní či firemní peníze. A všechny větší dary, které dostáváme, musíme prověřit. V České republice máme mezi 13 až 15 tisíci dárců, jejich číslo se pochopitelně mění. Díky nim můžeme počítat se zhruba 15 miliony ročně, které vydáváme na vedení našich kampaní.

Z toho jasně vyplývá, že přestavba elektrárny ve Chvaleticích, kterou po nás bloggerka chce zaplatit, pokud by se zastavila, je trošku nad naše možnosti. A ani bychom se do ničeho takového nehrnuli. Kdyby soud rozhodl, že rekonstrukce musí být zastavena, je to problém vlastníka elektrárny, který si svou investici neuhlídal a nesplnil všechny náležitosti k tomu, aby mohl s přestavbou začít. Případně úřadů, které mu svým nezákonným postupem mohly způsobit škodu.

A proč vedeme kampaň proti stavebním úpravám ve Chvaleticích, když po nich elektrárna bude splňovat nové, přísnější limity? Protože smyslem emisních stropů, které nastavila Evropská unie mimo jiné je, aby se u starých uhelných elektráren zvážilo, zda je jejich další provoz nutný a zda je potřeba je modernizovat. Zároveň se má v procesu tzv. Integrovaného povolení posoudit, zda je při modernizaci použita ta nejlepší dostupnátechnologie. Ani jedno z toho se u Chvaletic nestalo. Podle nás jediným smyslupným řešením, které obyvatelům nejen Pardubicka, ale celé České republiky pomůže k výrazně čistšímu ovzduší, je chvaletickou elektrárnu uzavřít co nejdříve, tedy pokud možno již v roce 2020. Protože prodloužení jejího provozu znamená sice o něco menší emise každý rok, ovšem v konečném součtu za dalších deset let provozu se do životního prostředí uvolní dvojnásobek oxidů dusíku, trojnásobek oxidu siřičitého a jednou tolik tuhých znečišťujících látek, než kdyby se rekonstrukce vůbec neprováděla.

:. Z grafu jasně vyplývá, že přestavba elektrárny a prodloužení její životnosti nebude pro životní prostředí vůbec příznivá.

Odpověď na otázku, proč česká pobočka vede kampaň proti elektrárně na Pardubicku a ne třeba proti uhelným elektrárnám v Číně, je také dost jednoduchá. Protože uhelnou energetikou v Číně se zabývají naši kolegové z pobočky Greenpeace v Číně. Když už jsme se v této polemice dotkli situace v nejlidnatějším státě světa, stojí za zmínku, že se zde vláda rozhodla přehodnotit svou podporu uhelným projektům. Rozhodla, že jen v letošním roce uzavře 1000 uhelných dolů, vyhlásila moratorium na nové doly a zároveň zastavila všechny projekty na nové uhelné elektrárny. Je tedy celkem jasné, že kdyby uhlobaroni Pavel Tykač a Jan Dienstl zažádali o prodloužení provozu 40 let staré elektrárny v Číně, v současném politickém klimatu by jim to jen tak snadno neprošlo.

Vzhledem k tomu, že Česká republika v současné době každoročně vyváží čtyřikrát více elektřiny, než Chvaletice v současnosti vyrábějí, nemusíme náhradní dodávky elektřiny v ČR vůbec řešit. V případě uzavření Chvaletic by jen  klesl export ze současných mamutích 20 % vyrobené elektřiny na o něco snesitelnějších 15 %. A dodávky tepla? Elektrárna zásobuje teplem jen stejnojmennou obec a sousední Trnávku. V současné době, kdy je elektrárna odstavená, stačí na dodávky tepla malá záložní kotelna. Není tedy žádný problém vyřešit vytápění těchto obcí jiným, mnohem ekologičtějším způsobem, protože nemusejí odebírat teplo od největšího znečišťovatele v kraji.

A co se týče obnovitelných zdrojů, zde už se od otázek dostáváme do roviny lží a ničím nepodloženého osočování. Za solární tunely v letech 2009 a 2010 nemůže Greenpeace ani v nejmenším. Na vině dokonce není ani zákon z dílny ČSSD, který byl schválen v roce 2005, a nepočítal s tím, že cena solárních panelů klesne nárazově o desítky procent. Na vině je úřednická vláda Jana Fischera a většina tehdejších poslanců, kteří po razantní změně situace i přes varování Energetického regulačního úřadu a dalších expertů nebyli rok a půl schopní a ochotní změnit ve výše zmíněném zákoně jednu jedinou větu. V Německu měli v té době podobný zákon, ale pružně ho několikrát novelizovali, aby reflektoval dramatický pokles ceny solárních panelů. Žádné solární tunelování se tam v důsledku toho nekonalo. Naopak v dnešní době cenu silové elektřiny v ČR masivně dotují němečtí spotřebitelé právě díky systému podpory obnovitelných zdrojů, proto může být o polovinu levnější než před pěti lety. Prozíravost německých politiků tak alespoň trochu vyvažuje neschopnost těch našich.