Sedmdesátiletá aktivistka odstraňuje a přestříkává neonacistické symboly v berlínských ulicích. Svoboda projevu má podle ní své hranice.
Během aktivistické kariéry se jí dle jejího odhadu podařilo z veřejného prostoru odstranit okolo sto třiceti tisíc nenávistných symbolů.
V roce 1986 zahlédla sociální pracovnice Irmela Mensah-Schrammová cestou do práce na autobusové zastávce plakát s nápisem „Svobodu pro Rudolfa Hesse“. Tento nacistický zločinec si tehdy stále ještě odpykával doživotní trest v berlínské věznici Spandau. Výjev nemohla po celý den dostat z hlavy. Když pak jela večer domů, plakát na zastávce stále visel. Rozhodla se vystoupit a klíčem ho seškrábat. Od té doby chodí po parkovištích, nádražích nebo dětských hřištích a snaží se podle svých slov být „politickou uklízečkou národa“. Týdně stráví v terénu až sedmnáct hodin. Během této aktivistické kariéry se jí dle jejího odhadu podařilo z veřejného prostoru odstranit okolo sto třiceti tisíc nenávistných symbolů. Album, do něhož shromažďuje nálepky krajní pravice, bylo vystaveno v Německém historickém muzeu.
Reakce okolí na její aktivity se liší. Manžel sice s její protinacistickou obsesí souhlasí, ale ze strachu ji raději během antifašistického monitoringu berlínských ulic nedoprovází. Již třikrát byla terčem napadení. Neznámý kolemjdoucí muž jí zase řekl, že „patří do plynové komory“. Zkušenosti má ale i s tím, že jí úplně cizí lidé občas objímají na ulici. V jejím úsilí jí ale nechtějí zabránit jen neonacisté. Během své neplacené politické práce totiž občas strhne i placenou reklamu, nějaké to firemní logo, poškodí omítku či poškrábe povrch okenní tabule. Právě kvůli těmto incidentům si na ni kolemjdoucí stěžují nejvíce a nezřídka vyhledávají i pomoc policie. Žádný z právních sporů proti ní ale zatím nebyl dotažen do konce a žalující strana dříve či později svá obvinění stáhla.
Nejčastěji se Mensah-Schrammová setkává s argumentem, který obhajuje svobodu slova. Svým systematickým odstraňováním nálepek a přestříkáváním krajně pravicových graffiti prý důchodkyně svobodu slova pošlapává. Ona samotná to však vidí jinak: „Svoboda projevu má své hranice. Končí tam, kde začíná nenávist a pohrdání lidskými bytostmi.“